Vakcinace proti nejdůležitějším onemocněním koček : 

  • Virová rhinotracheitida koček (kočičí herpesvirus = FHV)
  • Kočičí kalicivirus (FCV)
  • Virová panleukopénie koček (kočičí parvovirus = FPV)
  • Vzteklina
  • Virová leukémie koček (FeLV)
  • Chlamydophila felis

Bezpečnost vakcín a minimalizace zdravotních komplikací

1.používat vakcíny bez adjuvans- méně zánětů v oblasti vpichu (viz obrázky)
Ukázalo se, že používání vakcín bez adjuvans snižuje nebo většinou vyloučí postvakcinační zánět

Chronický zánět kůže a svalu, spojený s tkáňovým traumatem a také s podáním vakcín obsahujících adjuvans, taková je současná pracovní hypotéza, vysvětlující patogenezi nádoru postinjekční fibrosarkom.

Postvakcinační fibrosarkom zůstává jediným nejzávažnějším nežádoucím účinkem, kterému dnes veterinární lékaři čelí !

Histologické vyšetření podkožní tkáně po aplikaci vakcíny bez adjuvans  (bez zánětu !):

Histologické vyšetření podkožní tkáně po aplikaci vakcíny  s adjuvans (zánět!):

2.aplikovat  podkožně  na  místa  kde je malé množství  tukové tkáně - dle American Association of Feline Practitioners

3.vyjmutí vakcíny z ledničky několik minut před použitím (na  našem pracovišti 5 minut)

Používáme vakcíny  PUREVAX firmy Merial 

 

Výhody:

  • ZCELA BEZ ADJUVANS PRO LEPŠÍ LOKÁLNÍ TOLERANCI
  • INOVATIVNÍ TECHNOLOGIE- technologie vektorových Canarypox virů : FeLV, vzteklina
  • DVA INAKTIVOVANÉ KMENY KALICIVIRU PRO NEJAKTUÁLNĚJŠÍ OCHRANU  
    U caliciviru se používají 2 kmeny se synergickým efektem a se silnou zkříženou imunitou, vakcína je inaktivovaná, není možný návrat k virulenci, mezi registrovanými účinky je i redukce vylučování viru. Komponenta kaliciviru s aktualizovanými kmeny.
  • OSLABENÉ KMENY: Panleukopénie (FPV), virová rhinotracheitida koček (FHV), Chlamydophila felis 
  • RYCHLÝ NÁSTUP IMUNITY A DLOUHOTRVAJÍCÍ OCHRANA :  rychlý nástup imunity (1 -2týden), 3 roky trvající imunita v případě  antigenů (FHV, FCV, FPV) a vztekliny

 

 

Vážení přátelé,

Svůj příspěvek o dysplazii kyčelních kloubů u psů začnu trochu neoriginálně, a to citátem z doslovu ke knize Hellmutha Wachtela „Chov psů v roce 2000": „ Sto let starý systém chovu psů se stal na konci 20.století přežitkem, který každým dnem ukazuje stále ostřeji své negativní stránky. Přibývá dědičných chorob, u některých plemen se přehání šlechtění typu až do extrému, kdy můžeme bez zábran hovořit o týrání chovem. Je zlehčován negativní vliv příbuzenské plemenitby, která neúměrně zvyšuje riziko defektů. "

Tuto teprve „nedávno" vyslovenou pravdu a naplno pojmenovaný problém v jedné jediné populárně naučné knize si uvědomují veterináři již mnoho let. Zdá se však, že velká většina tzv. chovatelské veřejnosti i chovatelských institucí nedbá na varování veterinářů, zoologů a mnoha zkušených chovatelů . O tom je možné se přesvědčit na výstavách, kde často vyhrávají exteriérově perfektní jedinci ( typický představitel svého plemene ). Ti se stávají nejžádanějšími plemeníky, ale u některých z nich následně zjišťují veterináři vážné skryté genetické choroby, které předávají potomstvu. Počítačové databáze obsahují již celkem 370 různých onemocnění psů genetického původu.

V běžné praxi však zjišťujeme další zajímavý jev. Příroda se brání sama! Již zmínění výstavní „ superpsi a superfeny" mají často sníženou plodnost, nezájem o rozmnožování ,a když se uměle nakryjí a vyjde to, feny nejsou schopny porodit přirozeným způsobem.

Tento takřka pesimistický úvod považuji za nutný, protože dysplazie kyčelních kloubů patří mezi závažné genetické choroby a snaha o její eradikaci je jen malým společným příspěvkem chovatelů a veterinářů v boji proti genetickým chorobám u psů.

V tomto článku nebudu popisovat technické detaily měření a veškeré aspekty celkového vyhodnocení DKK.Často však obeznámená chovatelská veřejnost zužuje tuto problematiku pouze na tzv. Norbergův úhel. Ten však není jediným a rozhodujícím ukazatelem v posouzení DKK. Je to vše mnohem složitější. Objektivní hodnocení může zaručit pouze vet. lékař - specialista, který má dlouholetou zkušenost ve veterinární ortopedii a rentgenologii. Všichni oficiální posuzovatelé RTG na DKK v České republice jsou vedeni u Komory vet. lékařů ČR. Mají kvalifikaci potvrzenou specializační zkouškou, pracují minimálně 5 let v oboru a odpovídají se Klubu posuzovatelů ortopedických vad, který sídlí na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně.

Co to tedy je dysplazie kyčelního kloubu - DKK? DKK je nejznámější a nejrozšířenější dědičnou chorobou psa. Termín dysplazie kyčelního kloubu znamená chybný vývoj kyčelního kloubu a byl poprvé popsán u psa v roce 1935 ( Schnelle ). Slovo dysplazie je složeno z řeckých slov „ dys " tj. abnormální a „ plassein " tj. tvar.

Dysplazie kyčelního kloubu u psa není vrozené onemocnění a nemůže být diagnostikována běžnými metodami po narození. Vyvijí se až během růstu zvířete. DKK je považována za komplexní multifaktoriální onemocnění s polygenní dědičností. To znamená, že je to onemocnění způsobené více geny a může být ovlivňováno i faktory prostředí, jako je výživa, chov a aktivita zvířete.

Složitá genetika DKK ztěžuje vymýcení tohoto onemocnění. Přesto jsou však chovatelské selektivní programy velmi důležité a snižují frekvenci výskytu DKK. Tyto programy - RTG vyšetření - jsou založeny na fenotypové selekci ( klinická diagnóza ). Tato však ústí do určité fáze, kdy již nedochází k dalšímu zlepšování populace. Řešením je hledání predisponovaných genotypů metodami molekulární genetiky. Žádný konkrétní gen však nebyl dosud identifikován. Proto je v současné době jediná možnost selekce na DKK rentgenologické vyšetření.

Ve světě existuje celá řada selektivních programů na DKK a evidencí výskytu tohoto onemocnění. Největší světovou databankou shromažďující údaje o DKK od všech plemen psů je Ortopedická nadace pro zvířata - OFA ( Orthopedic Foundation for Animals ), která vede záznamy o více než 750 tisících psů (www.offa.org.).

 

K identifikaci DKK bylo vyvinuto mnoho diagnostických rentgenologických metod:

  • Pravidla AVMA ( American Veterinary Medical Association ) - řídí se jí OFA. Posouzení má pouze obecná kriteria, protože se při hodnocení berou v úvahu rozdíly v RTG nálezech vzhledem k plemeni, pohlaví a věku psa. DKK se klasifikuje do 7 stupňů : normální (1. výborný, 2. dobrý, 3. přiměřený) 4. hraniční, dysplastický (5. mírně, 6. středně, 7. těžce). 
     
  • Penn HIP systém (University of Pennsylvania Hip Improvement Program) - představuje zcela novou metodu vyšetření kyčelního kloubu u psů, kterou lze využít již u 4 měsíčních štěňat. Je založen na zhotovení 3 rozdílných RTG snímků, a to distrakčního, kompresního a klasického extenzního. Hodnotí se laxita (volnost kloubu) a případné degenerativní změny. Změřený distrakční a kompresní index je pak mírou laxity kyčelního kloubu, která je predispozicí pro dysplazii. 

  • BVA/KC bodové schema (British Veterinary Association/Kennel Club) - je založeno na posouzení a definování anatomických ukazatelů na kyčelním kloubu (1. Norbergův úhel, 2. subluxace, 3. přední okraj kloubní jamky, 4. horní okraj kloubní jamky, 5. přední efektivní okraj kloubní jamky, 6. kloubní prostor, 7. zadní okraj kloubní jamky, 8. kloubní hlavice a výrůstky na krčku, 9. změny na hlavici). Tyto ukazatelé jsou hodnoceny šestibodovým systémem od 0 do 6 (pro zadní okraj kloubní jamky pouze 5 bodovým). Body všech ukazatelů se sčítají pro oba klouby a výsledkem je tzv. „hip status" , který vytváří dobrý přehled o stavu kyčlí psa. nejlepší ohodnocení je 0, nejhorší 106.  
     
  • Švýcarské bodové schema (Dr. M. Flückiger, University of Zurich) - podobný systém, ale výsledek koreluje se stupni FCI. 6 definovaných anatomických ukazatelů na kloubu kyčelním (1. Norbergův úhel, 2. poměr středu hlavice a horního okraje kloubní jamky, šířka kloubního prostoru, 3. předozadní okraj kloubní jamky, 4. subchondrální kost předního okraje kloubní jamky, 5. hlavice a krček, 6. Morganova linie) se hodnotí pětibodovým systémem. Celkový počet bodů u jednoho kloubu je od 0 (nejlepší) do 30 (nejhorší). Dle počtu bodů jsou klouby hodnoceny do 5 stupňů dle FCI. Tento systém je blízký posuzování v ČR.
     

FCI ( Federation Cynologique Internationale)

 

Současná pravidla hodnocení byla stanovena na kongresu FCI v roce 1991 v Dortmundu 15 členskými zeměmi. Minimální věk pro diagnózu je jeden rok , pro velká plemena jeden a půl roku. DKK se hodnotí těmito stupni : A - 0 negativní, B - 1 hraniční, C - 2 lehký, D - 3 střední, E - 4 těžký.

Volně se hodnotí některé anatomické ukazatele jako je : Norbergův úhel, souběžnost (kongruence kloubních ploch), pozice středu hlavice a horního okraje kloubní jamky, tvar hlavice a krčku, tvar předozadního okraje kloubní jamky, artrotické změny.

Komise pro DKK při FCI na setkání v Puerto Ricu v červnu 1997 ustanovila tzv. Mezinárodní osvědčení pro DKK (International certificate), který řeší a sjednocuje rozdíly v systému posuzování DKK v různých členských zemích (viz tab. č.1).

Diagnostika onemocnění genetického původu a tedy i DKK by měla být nedílnou součástí chovatelských programů. Chov psů nesmí být založen na nezdravé soutěživosti, osobních ambicích a pouze na finančním zisku. Člověk-chovatel si osvojil právo ovlivňovat život a existenci jiného živočišného druhu a měl by s jeho genetickým potenciálem disponovat kvalifikovaně a eticky tak, aby nevytvářel pouze karikatury, které svůj krátký život žijí v bolestech a utrpení.

 

 

MVDr.Jaromír Ekr

SOUHRN

Čelko M., Cevallos-Lecaro M. D., Ekr J. Dentální implantáty jako metoda ošetření ztráty zubu u psa - kazuistika.
Autoři prezentují kazuistiku použití implantátu s předčasným zatížením při funkčním a estetickém ošetření ztráty zubu u psa Akita Inu. Popsaný případ ukazuje, že dentální implantáty mají širší možnosti využití i ve veterinární medicíně.

M. ČELKO,1 M. D. CEVALLOS-LECARO,2 J. EKR3

  • 1Soukromá stomatologická ordinace Hradec Králové
  • 2Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové, obor stomatologie - dentální implantologie
  • 3Veterinární klinika Hradec Králové

SOUHRN
Čelko M., Cevallos-Lecaro M. D., Ekr J. Dentální implantáty jako metoda ošetření ztráty zubu u psa - kazuistika.
Autoři prezentují kazuistiku použití implantátu s předčasným zatížením při funkčním a estetickém ošetření ztráty zubu u psa Akita Inu. Popsaný případ ukazuje, že dentální implantáty mají širší možnosti využití i ve veterinární medicíně.

SUMMARY
Čelko M., Cevallos-Lecaro M. D., Ekr J. Dental implants as reconstruction method for single missing tooth in a dog. Case report.
The authors present a case report, where single tooth implant treatment with early loading, is employed to reconstruct esthetically and functionally an edentulous zone in an Akita Inu dog. This situation demonstrates that dental implant treatment offers a reliable possibility to use its features for veterinary medicine.

Úvod
Od doby, kdy Brånemark zavedl pojem oseointegrace, se výrazně rozšířilo použití dentálních implantátů v praxi a dnes je implantace běžná a spolehlivá metoda ošetření defektů chrupu u člověka na celém světě.1
I když původně implantologický protokol považoval za nutné přesně dodržet období vhojování implantátu před zahájením protetické sanace,2-6 v současnosti je možné tuto dobu podstatně zkrátit, pokud jsou výhodné mezičelistní vztahy a kvalita a kvantita kosti mají dobré parametry.7-10
Ačkoliv je známo, že oseointegrace u psů je stejně kvalitní jako u lidí, použití dentálních implantátů u zvířat je zaměřeno, v České republice, většinou na výzkumné práce.11-16
Cílem našeho sdělení je demonstrovat klinický případ, ve kterém byl dentální implantát použit na posttraumatickou rekonstrukci chrupu psa, a poukázat na možnosti zubních implantátů nejen v humánní, ale i ve veterinární medicíně.

Popis případu
Nacionále a anamnéza: Postižený pes byl 1,5 letá zdravá fena Akita inu, která přišla o druhý horní pravý řezák při střetu s cizím psem.
Klinické vyšetření: Při prvním vyšetření bylo jasně viditelné prázdné lůžko po avulzi zubu a alveol dostatečně široký pro zavedení implantátu. Vyšetření chrupu ukázalo dobrou domácí péči, tj. Sulkus-Blutungs-Index a Plaque index měly hodnotu nula.17 Na hlavě byla již ošetřená tržná rána délky asi 4 cm. Jiné postižení nebylo zjevné. Zvolili jsme okamžitou odloženou implantaci, protože extrakční rána byla malých rozměrů a nabídka kosti dostatečná - třída A dle Mischovy klasifikace tj. víc než 5mm na šířku a minimálně 10-13mm na výšku, víc než 7mm mesiodistálně a poměr korunka-implantát menší než jedna.18 Tím jsme zkrátili zhojování extrakční rány na 5 týdnů, místo běžného hojení 6 měsíců. Majitel byl o všem důkladně poučen.
Předoperační vyšetření: Čtyři týdny po úrazu byla již sliznice zhojena, v místě chybějícího řezáku se nacházela nepatrná vkleslina. Alveolární hřeben byl v celém rozsahu dostatečně široký, bez výrazné atrofií.
Implantace: Byla provedena celková injekční intravenózní anestezie, kterou jsme upřednostnili před inhalační z důvodu lepší manipulace v dutině ústní. Před implantací jsme dutinu ústní vytřeli chlorhexidinem. Po odklopení mukoperiostálního laloku bylo vidět širokou kost s úzkou asi 5 mm hlubokou extrakční ránou o průměru 1,5 mm po avuldovaném zubu (obr.1).
Po preparaci lůžka implantátu jsme opět provedli výplach 0,2% chlorhexidinem. Kompakta byla silná s kvalitní spongiózou což je dle klasifikace Lekholm & Zarb denzita D2.19-21 Implantát proniknul kompaktou nosní dutiny aniž by perforoval její slizniční výstelku - bikortikální kotvení. Zavedli jsme implantát Impladent® (STI-Bio, Lasak Praha) s průměrem 3,7 mm a délky 12 mm s výbornou primární retencí. Z toho důvodu se zavedl ihned přímý abutment, tj. transmukózní, protetická část implantátu, se schůdkem vysokým 1 mm (obr.2). Poté jsme provedli suturu materiálem PDS 3 (polydioxanone monofilament).
Následoval protetický otisk implantátu C-silikonem, Stomaflex® (Spofa Dental, Praha) přes otiskovací kapnu Impladent®.
Pooperační stav: Při kontrole za tři týdny jsme zkonstatovali, že zavedený implantát byl pevný, nebolestivý, rána zhojena per primam a dle RTG snímků stav implantátu vyhovující (obr.3). Poté se nafixovala provizorní pryskyřičná korunka (obr. 4).
Nyní je zatížený implantát in situ rok plně funkční (obr.5).

Diskuse
I když je klinicky implantát oseointegrován, autoři si jsou vědomi možnosti dlouhodobých komplikací. Například hry s tvrdými předměty nebo příjem tvrdé potravy může ovlivnit dlouhodobý úspěch náhrady.
Z anamnézy jsme zjistili, že pes byl na každodenní péči o dutinu ústní zvyklý. Dokonalá hygiena je jednou z podmínek přežití implantátu, přesto byli majitelé důkladně instruováni o péči o chrup.22,23
Třebaže většinou je implantace provedena až po zhojení extrakční rány tj. za 6 měsíců, my jsme zkrátili čekací dobu, abychom zabránili atrofii alveolárního výběžku24 - okamžitá odložená implantace. Za určitých okolností, v případě dobré nabídky kosti a malého rozsahu extrakční rány, tato technika dosahuje úspěšné výsledky.24-26
Ačkoli existují různé typy dentálních implantátů, současné dentální implantologii dominují titanové s válcovým tvarem nitrokostní části a v odborné literatuře jsou nejlépe zdokumentované. Navíc tento typ implantátů je možno použít ve všech indikacích. Proto jsme je zvolili i v tomto případě.27
Domníváme se, že je nutná pravidelná dispenzarizace z důvodu vyloučení eventuálních komplikací.22
Protože zatím nejsou publikovány dlouhodobé studie, je těžší předvídat úspěšnost implantace. Není ještě stanoven exaktní implantologický protokol pro psy, o kterém se domníváme, že je pro další práce nezbytný. Předpokládáme však, že dentální implantáty jsou schopny rekonstruovat chrup funkčně i esteticky nejen v humánní ale, v krátké době i ve veterinární medicíně, a to u nejrůznějších druhů zvířat.

Závěr
Tento případ ukazuje, že ve vhodných situacích je možné rekonstruovat chrup psa i pomocí dentálních implantátů, což rozšiřuje možnosti současné dentální implantologii.

Literatura:

  • 1. Lazarof S., Hobo S., Nowzari H. The immediate load implant system: Esthetic implant dentistry for the 21st century. Quintessence, Tokio 1998.
  • 2. Brånemark P. I., Hansson B. O., Adell R. et al. Osseointegrated implants in the treatment of the edentulous jaw: Experience from a 10-year period. Scand. J. Plast. Reconstr. Surg. 1997;2:1-132.
  • 3. Adell R., Lekholm U., Rockler B., Brånemark P. I. A 15-year study of osseointegrated implants in the treatment of edentulous jaw. Int J Oral Surg 1981;10(6):387-416.
  • 4. Krennmair G., Schmidinger S., Waldenberger O. Single-Tooth Replacement with the Frialit-2 System: A Retrospective Clinical Analysis of 146 Implants. Int. J Oral Maxillofac Implants, 2002;17:78-85.
  • 5. Lindquist L. W., Carlsson G. E., Jemt T. A prospective 15-year follow-up study of mandibular fixed prostheses supported by osseointegrated implants. Clin. Oral Impl. Res. 1996;7:324-336.
  • 6. Van Steenberghe D., Naert I. The first two-stage dental implant system and its clinical application. Periodontology 2000 1998;17:89-95.
  • 7. Gomes A., Lozada J. L., Caplanis N., Kleinman A. Immediate Loading of a Single Hydroxyapatite-Coated Threaded Root Form Implant: A Clinical Report. J Oral Implantol. 1998;24:159-166.
  • 8. Piatelli A., Trisi P., Romasco N., Emanuelli M. Histologic Análisis of a Screw Implant Retrieved from a Man: Influnce of Early Loading and Primary Stability. J Oral Implantol. 1993;19:303-306.
  • 9. Proussaefs P., Kan J., Lozada J., Kleinman A. et al. Effects of Immediate Loading with Threaded Hydroxyapatite- Coated Root-Form implants on single Premolar Replacements: A Preliminary Report. Int J Oral Maxillofac Implants 2002;17:567-572.
  • 10. Randow K., Ericsson I., Nilner K., Peterson A. et al. Immediate functional loading of Brånemark dental implants. An 8-month clinical follow-up study. Clin Oral Impl Res. 1999;10:8-15.
  • 11. Cook S. D., Baffes G. C., Palafox A. J., Wolfe M. W. et al. Torsional Stability of HA-coated and Grit-blasted Titanium Dental Implants. J Oral Implantol. 1992;28(4):254-358.
  • 12. Steflik D. E., Noel C., McBrayer C., Lake F. T. et al. Histologic Observations of Bone Remodeling Adjacent to Endosteal Dental Implants. J Oral Implantol. 1995;21(2):96-106.
  • 13. Steflik D. E., Sisk A. L., Parr G. A., Lake F. T. et al. Experimental Studies of the Implant-Tissue Interface. J Oral Implantol. 1993;19(2):90-94.
  • 14. Novaes A. B., Jr., Vidigal G. M., Novaes A. B., Grisi M. F. M. et al. Immediate implants Placed into Infected Sites: a Hisomorphometric Study in Dogs. Int J Oral Maxillofac Implants 1998;13:422-427.
  • 15. Asikainen P., Kotilainen R., Vuillemin T., Sutter F., et al. Osseo-integration of Dental Implants in radiated Mandibles: An Experimental Study with Beagle Dogs. J Oral Implantol., 1991; 17(1): 48-54.
  • 16. Zubery Y., Bichacho N., Moses O., Tal H. Immediate loading of modular transitional implants: a histologic and histomorphogenetic study in dogs. Int J Periodontics Restorative Dent. 1999;19(4):343-353.
  • 17. Hellwig E., Klimek J., Attin T. Epidemiologie zánětlivých parodontopatií. Kap. 17 Záchovná Stomatologie a Paradontologie. Grada Publishing a.s. 2003;257-261.
  • 18. Misch C. E. Divisions of available bone. Kap. 7 Contemporary Implant Dentistry, druhé vydaní. Carl E. Misch. Editorial Mosby 1999;89-108.
  • 19. Brånemark P. I., Zarb G. A., Albrektson T. Patient selection and preparation. In: Tissue-integrated prostheses: osseointegration in clinical dentistry. Chicago: Quintessence. Primera edición, 1985:199-209.
  • 20. Lekholm U., Zarb G. A. Patient selection and preparation. Brånemark P., I., Zarb G., A., & Albrektsson T. Tissue-integrated prostheses: osseointegration in clinical dentistry. Chicago. Quintessence první vydaní 1985;199-209.
  • 21. Misch C. E. Bone Density: A Key Determinant for Clinical Success. Chap. 8. Contemporary Implant Dentistry, second edition. Carl E. Misch. Editorial Mosby 1999; 109-118.
  • 22. DuCoin F. J. Dental Implant Hygiene and Maintenace: Home and Professional Care. J Oral Implantol. 1996;22(1):72-75.
  • 23. Francetti L., Chioatto M., Craveri D. Importance of the masticatory mucosa in the maintenance of healthy peri-implant soft tissues. Review of the literature. Minerva Stomatol. 1997;46(7-8):399-405.
  • 24. Conte G., Rhodes P., Richards D., Kao R. Considerations for anterior implant esthetics. J Calif Dent Assoc. Jul 30(7):528-534.
  • 25. Schwartz-Arad D., Gulayev N., Chaushu G. Immediate versus non-immediate implantation for full-arch reconstruction following extraction of all residual teeth: a retrospective comparative study. J Perodontol 2000 Jun 71(6):923-928.
  • 26. Gelb D. Immediate implant surgery: Three-year retrospective evaluation of 50 consecutive cases. Int J Oral Maxillofac Implants 1993;8(4):388-399.
  • 27. Šimůnek A. a kol. Klasifikace implantátů. Dentální implantologie. Nukleus HK 2001;18-20.